Tuto stránku věnuji svému prvnímu pejskovi. Tenkrát s přítelem jsme byli na návštěvě u mé kamarádky, která se přistěhovala na jednu vesnici u Pelhřimova. Zrovna jedni lidé ve vesnici měli štěňátka labradorů, šli jsme se podívat a už jsme se zamilovali a řešili jak to provedem.Rozhodli jsme se, že si vezmeme pejska jménem Astor, kterého jsme překřtili na Reno. Narodil se 9.8.2001, byl bez PP, jeli jsme si pro něj na konci září 2001. Byl užasný a já si splnila svůj veliký sen... Chodili jsme na procházky, poznávali nové kamarády, koupili jsme byt a konečně se nastěhovali s našim psím miláčkem... Byla to idylka, kousek od bytu, jen pole, spousta pejskařů.... Záhy jsme si našli kamarády byla to fenečka labradora Fina, pinč Muff, zlaťák Endy a další. Z Renči vyrostl veliký urostlí pejsek s typickou hlavou akorád ta poslušnost, já bez zkušeností s pejsky, tahal mě na vodítku, utíkal, hlavně za háravýma fenečkama, nedalo se ho ukočírovat, ale já byla ráda, že ho mám. Brali jsme ho sebou na návštěvy, na dovolené byl to velmi společenský pes. Přibyli další kamarádi, boxer Ronny, cane corso Charlie, kernterierka Peggie a další...
Ale bylo léto 2003 a začalo to nevinným kulháním na přední nožičku. Nikdy bych si nemyslela, že to bude něco vážného, zašli jsme k místnímu veterináři, prohlídl to a s konstatováním, že je to asi výrustek na lokti jsme se rozloučili, dostal analgetika a na týden měl pokoj. Obávala jsem se aby to nebyla DKK nebo DLK. Pak zase začal kuhlat a uděla se mu na noze tvrdá boulička, asi 1,5 cm. Nikdo z veterinářů v našem městě si s tím nevěděl rady a tak jsme kontaktovali jednoho skvěleho doktora asi 30 km od nás. Ten hned nohu vyšetřil, vzal krev, udělal RTG a nález byl hrůzný. Jeho první slova, zněla strašně - osteosarkom (rakovina kostí) - ale že víc může konstatovat až po biopsii a následném posouzení vzorků v laboratoři. Byla to rána, kterou jsme nečekali...a hlavně se nám nechtělo věřit, že tak mladý, urostlí a krásný pes, by něco, tak škaredého měl v sobě mít. Pak nás pan doktor objednal hned druhý den na biopsii, že vezme kousek tkáně (kosti) na posouzení. Pak to strašné čekání na výsledky, trvalo to snad 3 týdny a najednou telefon a pan doktor nám zděluje diagnózu (tenkrát naštěstí) zánět kosti s lokální nekrozóu. Pan dokror byl z výsledku překvapený, protože na 99% byl přesvědčený, že je to rakovila, jen ten věk ho zaražel.
Tak Rendíkovi provedl operaci kosti, protože se jeho stav za 3 týdny (kdy se čekalo na výsledky) zhoršil, takže musel nekrotickou část kosti odstranit a dát tam místo ní hřeby a kovovou dlahu, odstranil asi 8 cm kosti. Renušek byl vemi statečný, malé vycházky, pajdal s ohromlou bandáží. Byl to moc velikej šikulka. Docházeli jsme na kontrolu, až mu zarostla pacičla, tak si nikdo nevšiml, že má nějaký problém. Rok po operaci se zdál ok, akorád na nožičce měl malou bouli. V září 2004 byl na operaci na vyndání hřebu a dlahy, a že po ní pak bude ok.... Byl prosinec 2004 a mi jeli na kontrolní RTG, a když pan doktor začal mluvit potichu a říkat, něco, že jak posílal vzorky na posouzení, že se museli splést...tak mi bylo jasné, že je zle. Pak když mi ukázal snímek bylo mi špatně, podlamovali se mi kolena.
Měl plíce poseté metastázemi- bylo mi jasné, že je úplný konec, z minuty na minutu se mi zhroutil svět, slzi mi vtryskli do oči a já nebyla schopna se Renčíkovi podívat do očí... prý je to otázky dnů, týdnů, možná měsíců........
Bylo to strašné období, přemoci smutek a usmívat se přes to vše na mého miláčka, který se úplně ztrácel před očima, hubl, huře dýchal a já najednou měla sílu s víru bojovat, když pak přestával jíst a přestával mít radost za života, bylo na mě rozhodnutí, které mělo o jeho osudu rozhodnout, byla jsem silná až do konce a 10.2.2005 jsem mu pomohla na důstojně odejít do psího nebíčka.... Bylo to strašný vrátit se do tak prázdného bytu, pelíšek, hračky, já nebyla schopná se podívat na jeho fotografie....sesypala jsem se onemocněla mi duše za ztráty mého nejlepšího přítele....... Ale pomohlo mi pořídit si nové šťěňátko - Clejinku, která mi pomohla tu ohromnou bolest přetrpět a najít nový smysl a nového psího přítele, který mi dává spoustu lásky a oddanosti, jak to dovede pouze pes.......
Komentáře
Přehled komentářů
Tohoto se bojím nejvíc, mám doma dvě fenky yorkshira a taky jsme měli nějaké nemoce a to potom člověk vidí všechno jinak. Tak hlavně pevné zdraví Clee (Vám samozřejmně také :-))a hodně pěkných společných zážitků.
P.S. tu slzu bylo těžké udržet :-)
I my si to prožili...
(Denisa, 2. 10. 2007 16:59)
Dobrý den, tak jsem si u Vašeho článku málem pobrečela. Dokáži si velice dobře představit jak Vám bylo. V letošním roce jsem si prožila něco podobného u mého 4 letého barzoje. Také osteosarkom. Na svých stránkách mám podobný článek jako Vy. Chtěla jsem Vás požádat o svolení k vložení linku na tento článek.
Přeji Vám hodně radosti s Vaší krásnou psí slečnou :o)
Zdraví Denisa a barzojky
www.nasibarzoji.estranky.cz
Bohužel i my ...
(Roman, 8. 7. 2010 14:20)